KRONIKA JEDNOHO POVEDENÉHO DĚTSKÉHO TÁBORA

Péťa z šestky (oddílu) si z prvního dne tábora pomatuje právě tohle:

Ráno jsme se s vedoucími vzbudili celí netrpěliví a plni očekávání, a to z jednoho prostého důvodu: Dnes do tábora přijíždí děti! Jelikož jsem byla na táboře poprvé, bála jsem se všeho shonu okolo a jestli to vůbec zvládnu, ale vše dopadlo výborně. Něco málo po osmé hodině ranní začli přijíždět první táborníci. Pár metrů před bránou měly stanoviště holky zdravušky a odchytávaly rodiče i s dětmi, aby zjistili zda jsou děti v pořádku a na co máme být připraveni. Poté jsme se dětí ujmuli my vedoucí a rozřadili je do příslušných oddílů. Poslední a největší várku táborníků přivezl autobus a tábor byl kompletní.

Nechali jsme děti zabydlet se, poprvé nasát atmosféru tábora, a následoval výborný oběd. Po obědě jsme hráli různé hry zaměřené hlavně na to, aby se děti seznámily s ostatními z oddílu a lépe se navzájem poznaly. Po svačině jsme děti provedli táborem, hlavní budovou, ukázali jim kam smí a nesmí a jako další na programu byl první nástup celého tábora na plácku u stožáru. Dětem se představili všichni vedoucí v čele s tou hlavní - Míšou Vališkou, hospodáři, celé osazenstvo kuchyně - prostě dospěláci, které budou příštích čtrnáct dní potkávat. Po seznámení následovala tradiční hymna tábora a vztyčení vlajky. Spousta dětí již hymnu znala z předchozích ročníků, tak si pobrukovala s námi.

Po výtečné večeři se šlo spát. Myslím, že všichni jsme usínali tak trochu napjatí, co všechno se bude v příštích dvou týdnech dít.
A byly to překrásné dva týdny!

Z deníčku Marcina (vedoucího 2.oddílu): neděle 29.června, den druhý

Jen jsem otevřel pořádně obě oči a přivítal se s novým dnem, už má pro mě Míša (hlavní vedoucí) novinku: "Marcine, vezmeš si dneska nejmenší holky (1.oddíl)? Pétě (jejich vedoucí) nějak není dobře, tak zůstala v posteli". "Jasně", řekl jsem, "Honzyn (spoluvedoucí 2.oddílu) si s klukama poradí". Načež jsem si pomyslel něco nepěkného o nezodpovědných rodičích, co nám pošlou na tábor nemocné dítě a to pak nakazí další včetně vedoucích (naštěstí jsme to včas zarazili), a šel jsem budit svůj nový oddíl.

Ještě před snídaní se z reproduktoru ozvala "Flowers on the wall" - je čas na rozcvičku. Ale ne na jen tak ledasjakou rozcvičku, nýbrž na naši slavnou balďáckou spartakiádní sestavu z roku 00. Pět let čekaly mé ztuhlé končetiny, aby se za raního kuropění protáhly všemi směry v tomto překrásném údolí. Celý den jsme trávili v činorodém ruchu, procházku okolním lesem jsme proložili nejrůznějšími hrami, velký úspěch měla například hra "Na ťuka", se kterou mívají problémy i dospělí. Zato holky byly suverénní a nebýt malého Šímy (3), co se spletl první, vůbec bychom se nedostali za "Hele Pepo, co je Pepo, řekni to Pepovi".

Navečer jsme se s celým táborem vydali přes Kmokovo rozcestí kamsi do potemnělého lesa. Tam se děly věci, z nichž nám běhal mráz po zádech. Za potůčkem u krmelce se utábořil odporný Bezďák i s šílenou Montánou. Mezi jeho vychloubáním, klením i hrozbami jsme zachytili následující: on je dávný poutník, co zabloudil v čertím doupěti. Nabral si tu sice hromady pokladů, ale nezná cestu ven a tak tu trpí. A my jsme na tom podobně. Máme dva týdny na to, abychom se z toho pekla dostali, ale nebude to jednoduché a nebude to zadarmo. Protože to sám nikdo nedokáže, spojili jsme se do pěti větších skupin, v každé jsou malí i velcí, kluci i holky, já patřím mezi Červeňáky Plameňáky. Věrnost naší barvě jsme stvrdili otiskem prstu a pak šli rovnou na večeři, neboť s plným žaludkem jde všechno líp. Večer se už nic zásadního nesalo a tak jsme byli všichni zvědaví, co nás čeká zítra.

Co jsme dělali v pondělí 30. června si takto zapsal Zdenda (vedoucího 4.oddílu)

No povětšinou tento den dostávají děti ve škole vysvědčení, ale díky MŠMT jsme mohli být již 3. den na táboře.
Ráno jsme se ještě čílí probouzeli v 7:00, protože kdo nebyl v 7.15 na štábu, dělal Jeana (čti Žána :-) pro ty dříve probuzené. Budíček dětí v 7:30, což jim zatím nedělalo žádné problémy.

Po výborné snídani oddíly 3, 4 a 5 vyrazily do vedlejšího tábora Otakar. Aby to nebylo jen tak jednoduché, vzali jsme to lesem a hráli různé hry (povodeň, bomba, nálet). O adrenalinový zážitek se postaral Mareček (kdo nezažil - neuvěří). Zkratka pro kamzíky!! No nakonec se to všem podařilo a došli jsme na vysněné místo, leč kiosek s občerstvením byl zavřený. Po diplomatickém jednání a za použití nejmodernějších digitálních technologií jsme dosáhli jeho otevření a ke spokojenosti všech výletníků stačilo jen vystát frontu lačných turistů.
Návrat po silnici byl již otázkou 10 minut.

Jelikož nám do oběda scházelo ještě dost času, obětovali jsme ho na údržbu svých tělesných schránek a prvnímu sprchování s následnou prohlídkou klíšťáků (2 úspěšné odchyty).

Odpoledne nás navštívilo loutkové divadlo dvou herců, kteří nám zahráli tři pohádky. Dětem se toto vystoupení móóóc líbilo a ještě dlouho po něm si hrály s loutkami.

Po večerce jsem musel několikrát navštívit chatku č. 2, ve které po vyprávění Patrikových strašidelných historek Míša nemohl usnout.

Celý den hráli oddíláci Míšu (za 5 Míš byl jeden bod) a uctívali BOHA.
Tento den slavil narozeniny Karel, Simča a Anička.

Úterý - tomůže být jedině Simča ze trojky

1.7., datum, kdy podle kalendáře začínají dva měsíce prázdnin. Ale pro nás to již je 4. den úžasného tábora plného her a soutěží. Celý den je opředen očekáváním, co se bude vlastně dít. My vedoucí jsme se na večerní poradě domluvili, že budeme celý den se svou skupinou (věkově smíšené skupiny dětí, rozlišené barvami na žluté, oranžové, červené, hnědé a černé). Dopoledne připravíme nějaké překvapení k večernímu táboráku, kde si zahrajeme známou hru VĚŘTE / NEVĚŘTE. Každý pojal svůj úkol jiným způsobem. Někteří vyprávěli příběh, jiní hráli scénku, někdo dbal na detail a jiný zase na celek. Důležité však bylo, aby ostatní správně uhodli, zda se jedná o příběh smyšlený nebo pravdivý.

Dopolední a večerní program je nám již jasný, ale co se má dít mezi poledním klidem a večerním nástupem? To se naše skupiny utkají v další etapě CTH (celotáborová hra). I tentokrát nás čekalo něco zapeklitého a čertovsky nelehkého. Naším úkolem bylo překreslit pekelnou mapu z velké, která byla ukryta v týpí a střežena několika nezbednými čerty, na menší čtvrtku. Z každé skupiny vyběhl jeden směrem k týpí a cestou musel překonat pekelníky a ještě si zapamatovat část mapy, kterou přimaloval na čtvrtku připravenou na svém stanovišti. Jenže to nebylo vše. Každá skupina si vybrala „dobrovolníka“, který na sebe vzal to břímě a nechal si konečnou mapu překreslit na svá záda. Pak už nás čekala jen společná cesta čertovským lesem plná pekelníků. Celou tuto cestu jsme se museli držet za ruce a nesměli jsme se pustit. Tím se nám podařilo vynést čertovskou mapu z pekla ven.

Ve středu 2. 7. se toho zase tak mnoho nestalo, nebo o tom Marcin neví...

Den jako vymalovaný, sluníčko sluní, a my si užíváme svoje oddíly. Třeba 6. se 7. hrají ringo, a protože v přehazce vyhráli kluci, holky jim to tentokrát pěkně vrátily. Ti nejmladší si staví za potůčkem kuličkovou dráhu, vlastně hned několik drah, někteří v nich hned pořádají závody svých skleněnek a druzí stále vylepšují a vylepšují, přidávají mantinely a tunely a skokánky a ani nechtějí jít na oběd. A protože si počasí o koupání vyloženě říká, scházíme se odpoledne u bazénu. Kdo se zrovna nechce koupat, hraje karty nebo ringo nebo basket nebo něco úplně jiného. Vedoucí si ještě střili malou bojovku "na hledanou", tvářili se u toho hrozně vážně a ustaraně. I večer je oddílová činnost, což může znamenat úplně cokoliv podle toho, co má kdo rád.

Čtvrtek 3. 7. (den 6.) si zapsala Pájka

Tento den byl ve znamení pýchy. Samozřejmě jsme všichni byli velice pyšní, jaký to máme krásný tábor a jaké jsou tu krásné děti, ale s pýchou to bylo mnohem horší. Děti se dnes měly setkat s velkým a krásným Narsicem a zeptat se, jak z pekla ven. Musely však pro něj vyrobit dary a vložit do jejich výroby veškerou píli a um, aby byly dary co nejkrásnější a aby Narcis byl spokojený a přijal děti ke své navštěvě. Od hrozivého Bezďáka a krásné Luciferie dostaly všechny skupiny rozličné materiály pro výrobu darů. A tak všichni vyráběli a vyráběli a všude byl smích a shon a voněly lesní jahody pro Narcise natrhané. Všichni jsme byli spokojeni, jaké dary se nám to podařilo vyrobit. Pak nastala ta chvíle: jdeme za Narcisem. Ten si spokojeně seděl u stromu se svým doprovodem a očekával nás. Děti čekaly, co Narcis řekne na jejich dary, byly zvědavé, jak se mu budou líbit. Jenže on dary opovrhoval. Toho všeho on prý má dost a ať ho neotravují kvůli takové veteši, že on, Velký Narcis, je hoden něčeho mnohem vzácnějšího. Jenže to už bylo moc. Narcis už neviděl nic než sebe, zahlcen pýchou si nic neuvědomoval a muselo se něco stát.
A taky stalo. Nejdříve se začal divně kroutit a pomalu se mu začaly objevovat ohavné skvrny na těle, to už začala pýcha prostupovat tělem. Potom došlo pro Narcise k nejhoršímu: pýcha ho oslepila.

Potom si zakusily i děti, jaké je to být oslepen. Se zavázanýma očima se vydaly na cestu za dalším symbolem. Když došly na konec jejich cesty, čekala je ještě jedna věc. Sice neviděly, ale mohly poslouchat. Dvě čarokrásné čertice jim daly poslechnout záznam z Narcisova deníku, ze kterého se dověděly, co potřebovaly. Potom již mohly otevřít oči a uvidět další symbol, kterým bylo srdce.

Pátek 4. 7., den 7., nám popíše Péťa jednička

Ráno jsme se probudili do nepříliš pěkného počasí. Poprchávalo, a tak jsme se chtě nechtě museli všichni někam schovat. Míst, kam se můžeme schovat, pár je. Jídelna, hangár, štáb a také chatičky, ale ty jsou spíše pro méně početné oddíly. Dopoledně měl každý oddíl ve své režii. Třeba 9. a 10. oddíl se vzdělával v oblasti bezpečného sexu (pro děti sice platí zákaz jakýchkoliv nočních dobrodružství, ale jistota je jistota). Odpoledne se nám už trochu vyčasilo, a tak jsme mohli vyrazit ven a opět se věnovat hrám s oddílem. Večer nás pak čekala čertotéka. Všichni si jí pořádně užívali, a když už přišel čas ke spánku, tak jsme se postupně po oddílech trousili do chatiček, vyčistili zuby a do hajan, abychom byli připraveni na další den.

Záznam z Aniččina deníku, sobota 5. 7., den 8.

    8:30    budíček, posunut kvůli pozdnímu usínání, poté dobrovolné protáhnutí u rozcvičky, ranní hygiena
    9:00    snídaně
    9:30 – 12:30 vyžádané fotbalové utkání s 8. oddílem, poté rozdělení do dvou skupin, půlka oddílu se přidala na městečko Palermo ke 4. oddílu, druhá půlka trávila s námi čas v jídelně tvořivou činností – navlékaní korálků, vyrobení prstýnků pro maminky, kreslení dle vlastních představ.

    12:30 – 14:30 oběd, polední klid.
    14:30 – 15:00 dodělání výrobků, které jsme nestihli doladit kvůli obědu.
    15:00    svačina
    15:30 – 17:30 CTH = závist.

Dva taneční páry nás všechny pobavily krásnou scénkou na „závistivé“ téma. Jeden z párů, ten lepší, byl velmi kultivovaný, slušně vychovaný. Ten druhý pár byli 2 závistivci, kteří při taneční soutěži lepší pár stále napadali, naráželi do nich, shodili mládencovi klobouk, atd. Poté, co to přesáhlo všechny meze, byl závistivý pár odnesen do pekla velkou skupinou čertů. Děti tedy pochopily, že dnes mají za úkol porazit závist a sehnat další symbol do mapy. S hrou to bylo tak: po táboře byly rozmístěny různé malé čtvercové papírky, které děti sbíraly (po jednom papírku), přiběhly ke svému CTH vedoucímu, ten jim nalezený papírek označil svou barvou (v našem případě hnědou) a s tímto označeným papírkem děti poté běhaly do hangáru, kde se papírky lepily do připravené šablony. Sbíráním je provázela pravda a lež. Pravda v bílém dětem radila, kde papírky najdou, atd. Červená lež je naváděla špatně a kazila jim jejich hledání. Ve chvíli, kdy byl obrazec v hangáru dokončen, se hra ukončila a dle barevné převahy papírků se určila vítězná skupina. Po odhalení obrazce děti zjistily, že daly dohromady další symbol z mapy, totiž vykřičník.

Na fotky z tohodle odpoledne se podívejte v galerii

    18:00    nástup
    18:30    večeře
    19:00    nutné sprchování oddílu a prohlídnutí od klíšťat. Poté kluci v pyžamech na chatičkách hráli různé hry. Střídala jsem se u nich se svou praktikantkou a hrály jsme hry s nimi (Člověče nezlob se, karty, atd.). Před večerkou si kluci skočili vyčistit zuby a mohli zalehnout do hajan.

    21:30    večerka
    22:00    večerní porada

Neděle 6. 7. (den 9.), rovněžtak z Aniččina deníku

7:30 budíček. ŠOK! Děti probudili v jejich chatičkách jiní oddíloví vedoucí, protože se dnes konal „Den naruby“ ANEB „Výměna manželek“. To znamená, že my dospěláci jsme si v noci vylosovali osobu, kterou budeme příští den zastupovat. A změny se udály opravdu veliké:

hlavní vedoucí= Kuba, který měl konečně právo do všeho kecat
zástupce= Zdenda K., který nám dokázal, že umí utišit celý tábor i to, že OPRAVDU není MLUVKA
zdravušky= Míša a Mareček, kteří se oba po zdravotnicku celý den flákali (naštěstí)
výtvarnice= Honzyk, kterýmu slušela Mončina sukně
uklízečka= Pavel, před kterým smekám, jak měl krásně uklizeno
holka pro všechno= Péťa, která to měla nejlepší
1.oddíl= Markéta, která měla službu s 2. oddílem
2.oddíl= Simča a Já, které jsme měly službu s 1. oddílem
3. oddíl= Pája, která měla hrozně hodné holky a její prágoška Péťa Sm. též
4.oddíl= Monča, která si oddíl fakt užívala
5.oddíl= Eda, ke kterému nemám co dodat
6.oddíl= Marcin a Besťa, které kluci milovali a dokázali to tím, jaké krásné vystoupení secvičili
7.oddíl= Chlumák a zdravuška Jíťa, kteří si to též užívali – Jíťa děti, Chlumák Pájinu sukni
8.oddíl= Zdenda Rolenec, který kluky skvěle zvládnul
9.oddíl= Jahy a Verča, kteří celý den nic nedělali
10.oddíl= Péťa Mád., která měla moc fajn oddíl
A na závěr zdravuška Terka byla Jahym a jako on byla velmi pilná a opravila nám celý tábor!

Celý den jsme všichni věnovali nácviku scének na čertí i nečertí téma a ty jsme si večer u táboráku předvedli. Byl to opravdu zážitek a všem se to moc povedlo. Přes den jsme se taky koupali a hráli hry, ale hlavně jsme si dnes užili další SKVĚLÝ den na táboře!!!

Pondělí 7. 7., den 10.

Dnešní den nebyl nijak zvláštní. Prostě se vcelku rovnal ostatním dnům. Až na to, že...
Měli jsme naplánovaný celodenní výlet do Stašova na koníčky. Ještě ráno nám počasí přálo. Po snídani se první až pátý oddíl vydal na cestu. V pořadí od nejmladších po nejstarší jsme opustili tábor a pochodovali po silnici vstříc našemu cíli. Vpředu naší skupině velel Marcin se svítivě oranžovou vestou a vzadu to jistil Jahy (Martin) se svítivě žlutou vestou, aby se to nepletlo. Já (Markéta), Simča, Péťa, Mareček a Honzik jsme to jistili všude mezi Marcinem a Jahym.
Po pravidelných přestávkách s trochou občerstvení jsme se pomalu ale jistě blížili k vytouženému cíli. Při jedné z přestávek kdosi dostal nápad, že se rozdělíme na dvě skupinky, což starší oddíly s radostí uvítaly, protože se jim zdálo tempo 1. a 2. oddílu poněkud „šnečí“.
Trošku nás začalo znervózňovat, když na nás občas káplo. Naše obavy se potvrdily zakrátko. Když už jsme měli koníčky na dohled začalo strašně pršet. Nicméně tam už na nás netrpělivě čekaly dvě klisničky Betynka s Jitřenkou a jejich paní majitelka, které náleží náš hluboký obdiv zato, že i přes nepříznivé počasí svezla všechny naše děti. Déšť nabíral čím dál tím víc na intenzitě a proto jsme rozhodli, že 1. a 2. oddíl zůstane na místě schovaný před deštěm v ne moc útulné buňce a vyčká na příjezd aut. Ostatní se vypravili na zpáteční cestu hezky pěšky vstříc větru a dešti. Sice jsme všichni měli v botách rybníček a byli promočení až na kost, ale vydrželi jsme to a statečně se vláčeli dál. V dáli nám svitla naděje. Prázdná autobusová plechová budka. Nabrali jsme rychlost a všichni jsme se vrhli dovnitř. Ani nevím, jak je možné, že se nás tam tolik vešlo. Dojedli jsme zbytky svačin a čekali na odvoz do tábora. Když se na obzoru objevila auta, děti je uvítaly s neskutečnou radostí. Dorazili jsme do tábora, z bot jsme vylili vodu, sušili sebe i věci a zalezli do spacáků. Tento den byl nejdeštivějším dnem celého tábora.
Prostě „MRTĚ KRUTĚ HUSTEJ VÝLET“

Jenže to nebylo všechno, protože hned po večeři nás čekalo klání "Děti vs. Čerti", a to v nejroztodivnějších disciplínách. O vítěztví dětí rozhodla až poslední , řečnická disciplína, když Jakub ze šestky ubil svými argumenty též velice výřečného čerta Zdeňka a přesvědčil nás všechny o tom, že děti by měly jít hned spát.
Díky Jakube!

Úterý 8. 7. (den 11.), skoro jako na vojně, viď Ančí :-)

    8:00    budíček, ranní hygiena, dobrovolná rozcvička
    8:30    snídaně
    9:00    úklid chatiček, dosušování věcí
    9:30 – 12:30 dopolední program

...jsme strávili v jídelně batikováním triček a šátků, všem ze všech tří barev vznikly nádherné výtvory, které jsme si pak odvezli domů

    12:30 – 14:30 oběd, polední klid
    14:30 – 15:00 svačina
    15:30 – 17:30 CTH (obžerství)

Dnešní CTH se skládala ze tří skupinových úkolů a nebylo by to obžerství, kdyby se všechny netýkaly jídla. Nejprve je čekala polévka. Po CTH skupinách běhali po jednom k místu, kde měla každá skupina barevně označenou misku s polévkou, každý mohl nabrat a sníst jen jednu lžíci a běžet zpátky, kde předal štafetu dalšímu. Vyhrálo to družstvo, které společnými silami snědlo polévku jako první. Druhý úkol- hlavní chod= špagety. Každá skupina sedící v kruhu měla dokolečka svázané ruce. Každý dostal malou mističku špaget. Na start se všichni do těch tří soust pustili a družstvo, které mělo snědeno a misky poskládané u vedoucího jako první, vyhrálo. Poslední úkol, dezert = „vitamínky“. Vitamínky byly malé balónky naplněné vodou. Těmi děti po jednom, po CTH skupinách trefovali jednoho vedoucího. Kdo zasáhl, měl bod. Nejúspěšnější skupina, s nejlepší trefou, samozřejmě vyhrává.

    18:00    nástup
    18:30    večeře
    19:00 – 21:00 večerní program

Přehazovaná s 9. oddílem, poté klidová činnost v jídelně, kreslení vlastního erbu (za úkol nakreslit svůj erb, ve kterém bude to nejdůležitější o mě, co mám rád, co rád dělám, atd.) , večerní hygiena

    21:30    večerka
    22:00    večerní porada

Honzyk si ke 12. dni tábora zapsal toto:

Středa 9. července byla super jako jiné dny, probudili jsme se do dalšího krásného rána. Budíček byl o půl osmé, vyčistili jsme si zuby a následovala snídaně. Dopoledne mělo hned několik oddílů možnost vyzkoušet si, jaké to je nevidět a rozpoznat předměty podle hmatu. Překážková dráha začínala hned na cestě za chatičkami a vedla asi 50 m podél nataženého lana mezi stromy. Na laně byly navázány různé předměty, např. lopatka, lžíce, kotlík. Po projití dráhy děti odešly do jídelny, kde měly za úkol vzpomenout si na všechny věci, které byly na laně a v zápětí je také namalovat. Když byla hra vyhodnocena a vyhlášena, přišel čas na oběd. Byl výborný, ostatně jako vždy. O poledním klidu se většina věnovala odpočinku na chatce, jen někteří vedoucí dali přednost volejbalu.
Středa byla také dnem dlouho očekávaného fotbalového utkání mezi výběrem dětí všech oddílů proti týmu vedoucích. Celé odpoledne vládlo mírné napětí z očekávání velkého zápasu. Po urputném boji zvítězil mírně favorizovaný tým vedoucích, hlavně díky věkovému a výškovému rozdílu oproti druhému týmu.
Po večeři přišel čas na celotáborovou hru, tentokráte na téma krádež. Děti měly za úkol ve skupinkách v blízkosti tábora u jimi rozdělaných ohňů hlídaných vedoucími promyslet svou strategii potřebnou pro hru. Úkolem bylo odcizit symbol schovaný někde v táboře. Akci jim znepříjemnilo několik čertů hlídkujících v táboře. Po odcizení všech symbolů děti přišly nato, že musí dát symboly dohromady a tak se spojit, aby mohly pokračovat dál na své cestě. Krádež se trochu protáhla kvůli čekání na tmu, a tedy hned po vyhlášení výsledků přišel čas na večerní hygienu a odebrání se na chatičku. Díky náročnému dni vedoucí nemuseli nijak zvláště hlídat a po celou noc tak byl klid. Všichni jsme se již těšili na další den a odškrtli další křížek v kalendáři. Odjezd se blíží.

Z jednodenního deníčku Pavla (oddíláka 10. oddílu) 13. den – čtvrtek 10.7.

Předposlední den tábora. Na začátku tábora se zdá 14 dnů jako nekonečných, ale po pár dnech to nabere spád a najednou je konec. Počasí je dnes naštěstí ucházející, neprší, což je nejdůležitější. Dopoledne trávíme jedny z posledních společných chvil s oddílem a uvědomuji si, kolik her jsem s chlapci jestě nestihnul a už ani letos nestihnu. Tak třeba příští rok. Po obědě a poledňáku se tábor zaplňuje červenými táborovými tričky, chystá se foceni po oddílech. Přestože jsou všechny děti stejné (myšleno červené), identifikace je mnohem snazší než na začátku. Nakonec ani těch 110 dětí není tak moc. Kromě focení a svačiny stíháme před poslední etapou CTH ještě zahrát společně s devátým oddílem pakobal – fotbal s brýlemi vyrobenými z ruliček od toaletního papíru. Jak málo stačí, aby si člověk připadal jako pako. Ale je to velká legrace, hlavně pak pro přihlížející. Hlavni část odpoledne patří CTH, nejprve se dozvídáme, ze je možné vysvobodit z čertího doupěte nejen děti (což už se vlastně podařilo), ale i čerty = dospěláky. Potom si opakujeme na sedmi různých stanovištích, co jsme se v jednotlivých etapách dozvěděli o hříších a neřestech a nakonec se scházíme na hřišti, kde všichni zanecháváme na bílém plakátu otisk své dlaně v barvě skupiny jako důkaz toho, ze jsme prošli čertím doupětem. Potom si každý bere sladkou odměnu a podstupuje volbu, bud si rovnou pochutnat nebo se ovládnout a nechat si dobrotu ještě nějakou dobu na jazyku a přispět tak k vysvobozeni čertů. Všichni se snaží, myší ocásky vyčuhují z pusinek, většina čertů je zachráněna, ale ne všichni. Přece jen se našli I takoví, kteří svoji dobrůtku snědli už cestou. Co bude s nezachráněnými čerty se zatím neví, tak člověka resp. čerta aspoň potěší, když některé děti přijdou s tím, ze je jim to moc lito, že se jim nepodařilo mě zachránit. Po nástupu a výborné večeři vypukají přípravy na poslední diskotéku netradičně přesunutou na předposlední večer. Ale nakonec to dětem vůbec nevadí, tancuji, juchají, píšou si vzkazy, při ploužácích jdou ruce dostatečně nízko, prostě diskotéka jak má byt. A utíká to strašně rychle, postupně odcházejí nejmenší oddíly, pak starší a ještě starší až dochází na poslední písničku i pro ty nejstarší. A těsně před půlnocí už jsou všechny děti ve svých postýlkách a většina už i spí. A nás dospěláky čeká ještě porada a potom krátký spánek s probuzením do posledního táborového dne.

Mareček si k tomto dni poznamenal následující:
Ve čtvrtek 10.7. dopoledne se zlomocný David rozhněval a uvěznil čerty , děcka se rozdělily do skupin a měly za úkol projít tratí, na které měly splnit sedm úkolů. Trať končila na hřišti, kde musely zanechat obtisk ruky a strčit si myš do pusy. S ní pak měly přijít na verandu a snědením hříchu v podobě myši pak vysvobodit zbylé čerty. Téměř všem se "mise" podařila splnit, takže skoro všichni byli vysvobozeni. Bohužel Péťa, Péťa, Péťa a Pavel museli zustat v pekle. Večer se všichni vyskotačili na diskotéce.

Pátek 11.červenece, poslední úplný den čertovského tábora na drahém Svojanově od samotné Luciferie

Po probuzení jsme naposledy oživili při společné rozcvičce ty dobře známé tóny. Omytí tvářiček, zoubkování, snídanička. Dopolední hodiny byly harmonicky věnované oddílkům, kdy si nejeden z nich zahrál své oblíbené táborové hrátky, vyrazil mimo tábor do lesů a strání, zodpovědně poklidil svůj rajón, něco málo pobalil, rekapituloval, vzpomínal. Děti si z posledního společného půldne odnášely i poslední zasloužené diplomy.
V půl jedné na nás čekal výtečný oběd. Nepamatuji si již přesně, jakou laskominu pro nás andílci z kuchyně připravili, ale domnívám se, že to byl řízek s bramborem. Určitě to byl ten nejlepší dlabanec minulého léta. Odpočinuli jsme si, děti se vzájemně navštěvovovaly, klábosily spolu, vyměňovaly kontakty, byla pohoda. Po poledním klidu některé oddíly využily báječného počasí a naskákaly do bazénu, jiné daly přednost míčovým hrám. Samozřejmě nás po sváče neminulo tradiční focení po oddílech a fotečky na přání. Když se slunce nachýlilo, byl tábor moc pěkně poklizen, děti se věnovaly vyplňování zvědavostních dotazníků a posledním hrám. Naše parta dospěláků se taktéž připravovala, a sice na slavnostní ukončení celotáborové hry. V šest hodin se milí účastníci tábora 1. běhu naposledy sešli u stožáru, aby zde strávili společné chvíle při zpívání Vodníka, kdy každý poctivý táborník má tak trochu na krajíčku. Letos tomu nebylo jinak. Ná nástupu dostaly děti na srozuměnou, že se po večeři sejdeme u táboráku. Tak tedy, poslední cesta k branám pekelným nabrala rychlý spád. Děti u ohně obdržely starý pergamen, na kterém v podobě šifry získaly indície, jak mohou vysvobodit pár zbylých čertů a to koho jiného než své drahé oddíláky. Ty si peklo zkrátka usmyslilo jen tak nenavrátit a nechat odvahu a snahu pomoci jim právě na dětech. Po zdárném vyluštění šifer, byla každému dítě do dlaně vložena kouzelná kulička s tajemnou mocí. Pouze díky této kuličce mohly děti zajatce osvobodit. Záleželo však jen na uvážení každého z nich, jedna kulička, jedna duše, jedna záchrana. Pro děti vcelku oříšek, vždyť by chtěly pomoci vícero duším najednou. Vydaly se po oddílech do lesa, kde na ně na tajemném rozcestí čekala moudrá Spravedlnost a samotný pán Pekla Lucifer. Spravedlnost neopomněla dětem připomenout, jak důležité jejich rozhodnutí je a také, že Peklo vždy bylo, je a bude spravedlivé. Lucifer ocenil odvahu a zápal dětí. Nyní bylo rozhodnutí jen a jen na nich samotných. Z několika posledních ubožáků, kteří museli v Pekle hnípat a čekat na spasení, díky malým lidským tvorům mohli odejít všichni, až na jednoho. Tím jsem byla já, coby věrná služebnice Lucifera. Přiznávám ovšem, že mé hříchy mezi lidmi jsou nesčetné, není se tudíž čemu divit, odejít jsem si zkrátka nezasloužila. Radost osvobozených byla ohromná!!! Oddíly se svými vedoucími mlčky odešly na hřiště, kde vyčkávaly na rozuzlení své volby. Byly moc rády, když se jejich drazí dospělí kamarádi opět objevili mezi nimi. Pravda, poptávaly se po mě, Luciférii, ale nebylo to nic platné. Než stačily pochopit, že co Peklo zvrátí, ne vždy navrátí, vypukl ohnivý rej. Postaraly se o něj dvě ďábelské tanečnice, bývalé to konkubíny Lucifera a obě zdatné v umění točení zapálenými řetězi. Mezi lidmi tolik oblíbené fireshow. Za zvuků démonické hudby se v temném údolí zjevily obrazce vskutku vznešené, že i já jsem na chvíli zalitovala, že nemohu s dětmi sedět bok po boku. Po skončení této velkoleposti jsme se s Luciferem, mým pánem s dětmi rozloučily. Byly trochu zklamané, že nejsme všichni pohromadě, ale což. Alespoň vědí, s kým mají tu čest a ne vše v životě je tak, jak si přejeme. Jako symbol pekla a důkaz toho, čím vším děti prošly, odnášely si z našeho tajemného příbytku na svých prsou čertí hlavičku a pár rad do života. V tomto ohledu byl můj pán vždy jeden z nejmoudřejších stvoření a mnohému děti naučil. Jako správní pekelníci a na důkaz oslav z pádu bran pekelných zakřepčili jsme si při posledních veselých písničkách, rozloučili se, popřáli dobré noci a vydali se na kutě. Partu dospěláků však čekala ta úplně, ale úplně poslední bojová porada. A pak dobrou noc.

Sobota 12. 7., den 15. - poslední. Za všechny se s námi loučí Péťa Chlumák

V 7 hodin ráno jsme se probudili do posledního dne tábora. I když bylo krásně teplo, nikdo se moc neradoval, protože bylo jasné, že se budeme muset loučit s kamarády i s místem, kde jsme si užili spoustu skvělých her a radovánek. Dobalili jsme si poslední věci, vyklidili chatky a s balíčkem z kuchyně jsme se s kufry vydali dolů na hřiště. Pro některé z nás si rodiče přijeli již dříve, ale většina čekala na autobus z Trutnova, který nakonec dorazil o půl dvanácté. Zazněl poslední letošní Vodník a nastalo hromadné loučení a přesouvání kufrů, tašek i dětí. Poslední ahoj přes skla autobusu a už aby byl další rok!

text: všichni čerti (skoro)
vzhled: mac